x

OBEZITA, PROČ JSME OBÉZNÍ A KDO ZA TO MŮŽE?

richard
-

Češi = pivo. A vlastně spousta alkoholu, tučných jídel, návykových látek a dalších specialit, ve kterých hrajeme prim. Ale jinak jsme fajn národ. Nemáme se špatně, i když si na to rádi stěžujeme. V globálu si žijeme svůj klidný život, protože nejsme dostatečně velká ryba, aby naše připomínky někoho vzrušovaly. A teď proč jsme dneska tu. Záliba v pivu, tučných jídlech a dalším nás řadí vysoko v žebříčcích obezity, podle nových studií dokonce na 1.místo v evropě.

No tak jsem tlustá, aspoň mě je za co chytit ne? Já vám něco povím, rozhodně bych nechtěla tyhle ty proteinem nadopovaný koně doma, pořádnej chlap má mít velký břicho a smrdět bůčkem. U všech rohatejch, ona má náznak svalů a pevný tělo, no to je nechutný. Nepřipomíná vám to něco? Latentní obezita v lidech kromě spousty dalších nepříjemných symptomů vyvolává pocit úzkosti, který zahánějí kritikou všech vybočujících. Pokud nepijete každý týden, jste divní.

Co jsou hlavní spouštěče obezity a proč se jí bráníme ústy, nikoliv činy?

1) Alkohol

Alkoholici se dají rozdělit na dvě skupiny. Ty, kteří přirozeně vše rychle spálí, jedí toho minimum a večerní víkendové kalorické tornádo jim tak neublíží. Zůstávají relativně hubení, ale lehký náznak břicha nekompenzovaný sportem (pokud to nejsou sportovci bez větších ambicí, kteří se přes týden udržují a zůstanou tak v normách) jim před zrcadlem pomalu naznačuje pravdu. A pak zde jsou ortodoxní žrouti, kteří do sebe cpou všechno, ládují do sebe piva jedno za druhém a postupně jdou i do tvrdého. Proč vlastně pivo NE? Nebo takhle, proč ne ve větší míře? Hodně ženských hormonů, které vám rozhasí poměr estrogen vs testosteron a pomalu se ukládají do problémových oblastí. Takže alkohol, to bychom měli.

2) Když může on, tak já také!!!

Nedostatečně silná vůle, která nás odtahuje od zdravého životního stylu. Typická situace. Vynecháme-li třídní outsidery, 9 z 10 kluků “v partě” jde pít a desátý zůstane doma, nebo odejde dřív. Chceš přijít o zážitky, které se vyprávějí celý další týden a být v očích ostatních “ten divný”, nebo si řekneš what the hell a zůstaneš s nimi? A zde právě 9 z 10 lidí zůstane “normální”. Jenže je “normální” něco o co máme stát, nebo už se status “normální” stává něčím, co je vlastně zvrhlé a nedisciplinované? Nestojíme si za svými názory. Nemáme silnou vůli. Radši podlehneme. Opakovaně.

3) Reklamní tlaky, nedůraz na kvalitu a špatná dostupnost

I když se situace pomalu lepší a pokud HLEDÁTE, najdete spoustu obchodů se zajímavým sortimentem, farmářské trhy a další, pořád jsme na úplném začátku cesty. Potraviny jsou nekvalitní. Podporujeme levný dovoz, nepodporujeme vlastní “zemědělce” a často jim z pozice vrchnosti (víme o kom se mluví) házíme klacky pod nohy. A kdo si zaplatí lepší kampaň, nadnárodní společnost krmící nás tichým jedem (nebrat doslova), nebo tuzemský drobný podnikatel? S čím vším souvisí špatná kvalita potravin zřejmě nemusím rozvíjet, kam stravování nezdravým způsobem vede všichni víme.

4) Doba

Nejsem jeden z těch, kdo každý večer nostalgicky vzpomíná na dobu před 10 lety a tvrdí, jó teď je to úplně jiné. Ale pokud se zamyslíte, leccos se změnilo a vliv sociálních sítí a možností internetu je neoddiskutovatelný. Máme obrovské množství přístrojů, které nám umožňují svobodný virtuální pohyb, ale tiše nás o naši svobodu připravují. Máme tablety, playstationy, xboxy, televize, zpětně přehrávání, online-seriály a dalších x desítek věcí, které nás můžou odkládat od reality. Když jsem vstoupil do puberty, stačilo být 1-2 dny doma a byl jsem neuvěřitelně skeptický. Říkal jsem si, tohle se nikomu jinému nemůže stát. Všichni určitě tráví veškerý čas doma. Postupem času jsem přicházel na to, že to úplně není pravda. Lidi jsou pohodlnější a tráví přežíváním a nicneděláním daleko více času, než se zdá. A to pak ty kilečka rostou, nemám pravdu?

5) Systém

Obecněji to snad nazvat nešlo, omlouvám se. Rodiče jsou věčně v práci a když přijdou, chtějí hodit nohy nahoru, postěžovat si na všechny okolo a pomluvit souseda. Jet ještě odpoledne po práci s mladým na fotbal, bojový sport a nebo tancováním (ehm, mladou) nepřichází v úvahu. Zde vysekávám obrovskou pochvalu pro všechny rodiče, kteří si najdou čas a věnují ho dětem a rozvoji pohybových aktivit. Je to mravenčí práce, ale ponese své velké výsledky. V době startující puberty (dřív 14-15, dnes už v nadsázce tak 7-8) je potřeba na děti přitvrdit. Nemají to v hlavě tak srovnané, Pepa a Jirka tráví dny na tabletu a oni chtějí také. Ne. Nejdřív povinnosti, škola, sport a pak zábava úměrně odměnou. Jednou vám budou děkovat a pro vás to bude skvělé. Vychováte jedince s disciplínou a prioritami a ne trosku. Špatné návyky a minimum pohybu od dětství rozvijí obezitu již v mladém věku a naše pseudo “za každou cenu nikoho neurazit” tolerantní společnost to svým přivíráním očí jen toleruje. Větší důraz na pohyb. A že vám se nechce? Kdo jiný má dětem dělat vzor, než rodiče?

To k čemu obezita vede v dalších stádiích nebudeme dále ani rozvíjet, ale jen člověk který si tím projde (lehké i vážně nemoci, nechutenství a neschopnost svobodného pohybu) skutečně ví, co to vše obnáší.

Tento článek je z poněkud jiného soudku, než jste zvyklí. Ale snad to nevadí. Píšu to i z důvodu přístupu k obézním lidem ve fitku. To jsou lidé, kteří s tím NĚCO DĚLAJÍ. Nesedí doma, mají velkou odvahu vystavit se nepříjemné realitě a jít do toho. Nesmějte se jim, podpořte je v jejich snažení. Nikdy nevíte, jestli zrovna vaše “nenechávej toho, zvládneš to” nebude tím činitelem, který způsobí, že tomu dá ještě měsíc a nakonec se ze “skluzavky zla” dostane

Líbil se ti článek? Tak nás podpoř a sdílej na FB.
ZATÍM ZDE NEJSOU ŽÁDNÉ KOMENTÁŘE