O sacharidech už jsme si toho pověděli mnoho. Přesto mám pocit, že se kolem nich ve vzduchu vznáší temná aura nevědomosti. Ať už se jedná o nedostatečné množství validních informací, špatné interpretace, obsesivní myšlenku vysoko-frekvenčně se stravujících jedinců končících se zažívacími problémy, zaručené diety končící zpět na samotném začátku nebo samotné otroctví. Otazníku ve vzduchu je mnoho.
Předchozí článek týkající se příjmu, načasování a významu sacharidů spustil u některých lidí očekávanou vlnu nevole. Sacharidové snídaně se člověk zvyklý na velký přísun sacharidů nechce vzdát, měl jsem to úplně stejně. Pokud chce člověk přemýšlet v širších souvislostech a nestát na místě, musí si uvědomit naprosto základní poselství. Co jsou to vlastně sacharidy a co nám dávají? Zeptal by se nejeden. Vynecháme na chvíli všeobecně schvalovaný příjem sacharidů po tréninku pro doplnění glykogenu do svalů (s kterým se naprosto ztotožňuji) a vrhneme se na ostatní časy.
Pokud nemáte výdej, přijímáte v podstatě prázdnou energii? Co ale s takovou energií, když jí máme ve svalech dostatek? Nezůstane na čekací listině, hezky se uloží formou, mozek si mechanismus přijetí energie zapamatuje a do dvou hodin se opět hlásí formou hladu. V tu chvíli začínáme otročit sacharidům, vedeme za ně křížové výpravy proti "nevěřícím" a nechceme se jich vzdát. Vždyť to bez nich přeci nejde ne? V tu chvíli si to člověk nedokáže představit, nebyl jsem jiný. Několik měsíců jsem se kdysi stravoval vysoko-frekvenčně, doslova se budil v noci s pocitem hladu a ráno okamžitě do pár minut potřeboval svoji vysoce kalorickou snídani založenou na vločkách a ovoci. Přesto všechno a velký příjem živin moje postava nevypadala podle představ, hodně vody, hodně tuku. Začal jsem uvažovat jinak.
Zkuste zmírnit váš běžný sacharidový příjem, především ten večerní. Ráno se nevzbudíte hladoví, ale úplně v klidu. Snídani si dáte podle libosti.
Neustálý příjem vám způsobí inzulín jako na horské dráze a špatnou inzulinovou citlivost. Pak nezbude nic jiného, než si zoufat nad zavodněným tělem, měkkými svaly, nízkou hladině testosteronu a špatným trávením. Inzulinová citlivost je individuální. Každý máme hranici jinde, každému tělo nejlépe reaguje na jiné množství sacharidů. Nám tak nezbývá nic jiného, než hledat optimální množství.
Je však důležité uvědomovat si jejich funkci. Jen tak se nestanete otrokem sacharidů závislým na jejich denním příjmu bez viditelných výsledků. Celý článek je mířený na lidi neužívající AS, věřím že jinak mají daleko větší využití.
