Abych zastavil spršku nadávek, kterou si za použití slova mýtus a sacharidové vlny v jednom nadpisu patrně vysloužím, rovnou se obhájím. V tomhle článku nepůjde o obecnou kritiku sacharidových vln, které pro určitý typ diety (zejména té soutěžní) určitě fungují, ale o nevhodnost použití pro běžné cvičence. A hned vám povím proč.
Stále častěji si totiž v internetových diskuzích, posilovnách a společnosti všímám trendu, že lidé ze sebou chtějí něco dělat a jako nejlepší variantu vidí restriktivní dietu pomocí sacharidových vln. Vidí v ní cestu k dlouhodobému blahobytu.
Všichni závodníci směřují formu na jeden jediný den. A podřizují tomu přípravu. Samozřejmě, každý má jiný typ přípravy, ale bavme se o té pomocí právě sacharidových vln. Forma vyvrcholí jeden den. Přesně v ten, kdy to závodník nejvíc potřebuje a kdy jde před porotu. A pak znovu deload, objem, dieta a dokola.
Rozdíl mezi závodníky a běžnými uživateli diety pro redukci váhy a tělesného tuku je ten, že druhá skupina lidí nepotřebuje jeden den, kdy bude vypadat nejlépe. Chtějí zredukovat tuk a udržet výsledný stav. U sacharidových diet u běžných uživatelů dochází ke dvěma věcem. Po dosažení výsledků výsledků přestanou "počítat" a dojde k známému "jojo" efektu. Druhá možnost je, že zůstanou u otravného vážení potravy (pokud vám na tom nezáleží výsledek v soutěži a sportu, který vás vlastně živí, pak to může být méně otravné), které je neuvěřitelně deptá a jakmile u sebe v kabelce nemají kapesní váhu, tak s pláčem utíkají domů, protože neví co jí.
Dlouhodobě můžeme tvrdit, že klíčem k trvalé spokojenosti s postavou je důležité pochopit principy výživy, začít se v nich sám/sama orientovat. Zkrátka vědět, z jakého důvodu k snídani zrovna tenhle typ jídla a nikoliv parodovat cvičené opice, které bez papíru neudělají krok. Cesta bude možná delší a výsledky pozvolnější, ale budou trvale udržitelné a bez výkyvů.
